Zákon resonance



Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným. Nestejné se navzájem odpuzuje. Silnější ovládá slabší a přizpůsobuje si je. Každý může přitahovat pouze to, co odpovídá jeho současné vibraci. Strach tedy přitahuje tedy to, čeho se bojíme. Naše chování určuje naše vztahy.
Když udeříte do klávesy klavíru, rozechvějí se všechny struny, které určují vrchní tón hlavní struny, tj. které jsou homogenní. Stejně tak je každé tělo uvedeno do vibrace všemi tóny, které leží na jeho vlastní frekvenci. To ale neplatí pouze v oblasti fyzického těla, nýbrž zejména v oblasti psychického prožívání, v němž přijímáme energie, vibrace a naladění, pro něž jsme vnímaví. Tělo nebo duše tedy přijímají příbuzné vibrace a ladí se na zvuky svého okolí.

Zákon rezonance je zákonem přenosu energie. Každá vibrace totiž přenáší energii, která v ní působí, na každé tělo, které vibruje stejně. Stejně naladěná těla a duše tak navzájem zesilují své vibrace, a tím zvyšují svou energii. Takové ovlivnění je buď pozitivní, nebo negativní, podle toho, jak jsme právě naladěni. Na účinku zákona rezonance se zakládají veškerá masová hnutí.

Máme však svobodnou volbu v tom, kterým vibracím se chceme otevřít, které přijmeme, které zesílíme nebo naopak zeslabíme. Na tom je založen účinek manter a náboženského zpěvu. Zpěvem se naladíme na patřičnou energii a necháme ji v nás působit. Naladěním na tyto vyšší vibrace v sobě můžeme aktivovat oblasti, které v nás dosud byly latentně skryty a neprojevovaly svou činnost.


Intonace prapůvodního tónu stvoření, slova ÓM, nás dokáže přivést do rezonance s vibracemi toho nejvyššího, co v nás je. Když jsem rozzlobený, dotčený, uražený nebo zraněný, pak to není kvůli chování toho druhého, to je jen spouštěč. Příčina spočívá ve mně a tato struna, na kterou udeřil, nyní rezonuje. Nemá tedy smysl se nad jeho chováním rozčilovat. Mnohem užitečnější je v sobě tuto vlastnost rozpustit, zbavit se jí, aby se při příští příležitosti už nemohla projevit. Když se mi to povede, jsem od ní osvobozen.


I když člověk má jen omezenou schopnost rezonance, myslí si, že vnímá celou skutečnost. Někdo čte knihu a domnívá se, že ji chápe. Když si ale tutéž knihu přečte o několik let později, často v ní objeví úplně nové věci. Jeho vědomí a tím jeho schopnost rezonance se mezitím rozšířily, takže dokážou pojmout větší část skutečnosti. Je možné, že za pár let se to bude opakovat. Pak možná tuto knihu pochopí mnohem lépe a ještě více do ni pronikne. Díky své speciální schopnosti rezonance neustále zažíváme podivné „náhody" Hudebník se na ulici náhodou seznámí s jiným hudebníkem. Vědec si v novinách, které najde na lavičce v parku, „náhodou" přečte článek o svém vědním oboru. Jakmile jsme vnitřně zralí pro nějakou určitou zkušenost nebo setkání, nastavíme se duchovně na tuto událost a odpovídající zážitek se nám přihodí na základě zákona osudu. Pokud ale nejsme na tento zážitek ještě dostatečně připraveni, sebevětší námaha a úsilí nám nebude nic platné.

Protože každý člověk vnímá jinou část skutečnosti, což je podmíněno jeho rozdílnou schopností rezonance, žijeme každý z nás v jiném světě. Díky své schopnosti rezonance si každý vytváříme svůj vlastní svět. Tento svět ještě nikdo kromě nás neviděl a v tomto světě žijeme úplně sami.


Příklad: Řekněme, že máte rádio, které je naladěno na frekvenci UKW. O jiných možnostech naladění vůbec nevíte. Nyní projedete celou škálu přijmu a vyzkoušíte ji. Budete chytat stále jen ty programy, které jsou vysílány na frekvenci UKW. Váš přítel má stejné rádio, které je naladěno na středně dlouhé vlny. Chcete si se svým přítelem povídat o programu. Při nejlepší vůli však nedokážete pochopit, o čem mluví, a on zase nechápe, o čem mluvíte vy, neboť váš popis se nehodí na „jeho" program. Přitom by jen stačilo, přeladit si na stejnou frekvenci, to znamená stisknout jiné tlačítko, a už byste tomu porozuměli. Záleží na našem přístroji a na našem naladění, jaké zprávy, obrazy a poselství přijímáme.


Když máme chuť, naladíme si v rádiu nebo v televizi jiný program, a stejně tak můžeme změnou vnitřního nastavení přitáhnout jiné životní události. Dřív než budeme mít úspěch, musíme se na něj napřed vnitřně připravit. Pokud jsme vnitřně pecně přesvědčeni o tom, že jsme úspěšní, budeme přímo zahrnuti samými šťastnými „náhodami".


Díky zákonu rezonance získává i zákon hojnosti zcela nový aspekt. Ukazuje nám, že můžeme dostat jen tolik, kolik jsme schopni přijmout, a v takové kvalitě, která odpovídá vibracím našeho podvědomí. Ale když ve svém podvědomí něco držíme dostatečně dlouho, ať je to cokoliv, nutně se to musí stát skutečností ve vnějším světě.


I když si zrovna vědomě nemyslím, že jsem chudý, ale na tento svět jsem přišel s podvědomým sklonem myslet ve vzorci „chudoby", zůstanu chudý tak dlouho, dokud tento myšlenkový vzorec vědomě nezměním. I když zákon rezonance neznám nebo nechápu jeho princip, přesto tento zákon účinkuje.


Stačí si uvědomit, že něco opravdu potřebujeme - a v krátké době, často podivuhodným způsobem, to dostaneme. Třeba se právě zaobíráme nějaký speciálním tématem a najednou od někoho dostaneme knihu právě na toto téma. Krátce nato o tom poprvé čteme něco v časopise a na návštěvě u přítele zjistíme, že on se o toto téma zajímá už dlouho. Za takovýmito „řetězci náhod" vězí vždy zákon rezonance. Bez vnitřní připravenosti je veškeré hledání zbytečné. To, co opravdu potřebujeme, si vás najde. Musíte mu jen dovolit, aby si vás našlo!